Obec Bukovany u Příbrami
Bukovanyu Příbrami

Sv. Jan Nepomucký

Svatý Jan Nepomucký se narodil kolem r. 1345 v Pomuku (dnes Nepomuk) jako syn městského rychtáře. Nejprve studoval v klášterní škole v Pomuku, poté teologii a práva na pražské univerzitě. Deset let pracoval jako notář arcibiskupské soudní kanceláře. Roku 1380 byl vysvěcen na kněze a jmenován farářem u sv. Havla na Starém Městě pražském. V letech 1382-1387 studoval práva na univerzitě v Padově, kde od roku 1386 vykonával funkci rektora zaalpských studentů. Roku 1389 jej arcibiskup Jan z Jenštejna jmenoval generálním vikářem pražské arcidiecéze.

V době, kdy se Jan stal významným úředníkem, církev trpěla dlouholetým dvojpapežstvím. Papežského rozkolu, kdy i v Čechách bylo metropolitovo postavení pochopitelně oslabeno, využil český král Václav IV., syn Karla IV., který se snažil omezit arcibiskupovu pravomoc, aby si ji co nejvíce podřídil alespoň v Čechách (ale i v Německu, neboť byl současně římským králem). Pečlivý úředník, důsledně hájící práva církve, mu překážel. Hodlal proto zřídit nové biskupství v Kladrubech u Stříbra a do jeho čela dosadit sobě loajálního preláta. Generální vikář Jan z Pomuku ovšem hájil svobodu a nezávislost církve na králově moci. Bohatý benediktinský klášter v Kladrubech měl finančně zajistit založení nového biskupství, ke zrušení kláštera však bylo nutné vyčkat až na smrt stařičkého opata Racka. V době jeho úmrtí ovšem nebyl král Václav IV. přítomen v Praze, čehož využili benediktini a okamžitě zvolili novým opatem mnicha Olena, jehož v nejkratší možné lhůtě generální vikář Jan z titulu svého úřadu potvrdil. Tím byl zmařen plán panovníka, který po návratu z hradu Žebrák do Prahy upadl do záchvatu nepříčetného vzteku.

Arcibiskup Jan z Jenštejna byl právě na svém hradě v Roudnici, kam za ním včas odjeli i jeho spolupracovníci. Přesto na výzvu králových vyjednavačů přijeli do Prahy a 20. března se sešli s králem na neutrální půdě johanitské jurisdikce na Malé Straně. Václav IV. však zpočátku setkání odmítl jakoukoliv dohodu a nechal všechny členy arcibiskupova doprovodu zatknout včetně Jana z Pomuku. Z Prahy unikl pouze arcibiskup díky pomoci své ochranky. Ostatní zatčení byli vyslýcháni na Pražském hradě, staroměstské radnici a staroměstské rychtě, kde byla mučírna. Král svého cíle, aby se zatčení postavili proti arcibiskupovi ovšem nedosáhl. Nejbrutálněji bylo zacházeno s Janem Nepomuckým. Zatčení však nepodléhali králově jurisdikci, ale jakožto duchovní pod církevní soud. Král proto nechal všechny zatčené propustit, ale předtím je nechal podepsat veřejnou listinu, že o svém utrpení nic neprozradí. Jediný, kdo listinu nepodepsal, byl Jan z Pomuku. Ten na příkaz krále musel navždy zmizet - ještě téhož dne, 20. března 1393, byl svázán a v 9 hodin večer svržen z Karlova mostu do Vltavy. Janovo tělo nalezli rybáři v řece až po čtyřech týdnech, 17. dubna 1393. Byl v tajnosti pohřben při kostele sv. Kříže Většího v nedaleké Dušní ulici na Starém Městě, který byl roku 1890 zbourán.

Patrně roku 1396, tedy ještě za života jeho vraha, bylo Janovo tělo přeneseno do katedrály, kde byl pod prostým kamenem pohřben proti Vlašimské kapli, v níž býval oltářníkem. Zpráva, že král dal Jana z Pomuku zabít proto, že nechtěl vyzradit zpovědní tajemství Václavovy manželky královny Žofie, se začala šířit teprve několik desetiletí po Janově smrti. Vraždou Jana si král velmi politicky uškodil, v r. 1400 byl zbaven hodnosti a titulu krále římského, což kurfiřti mimo jiné zdůvodnili právě zmíněnou vraždou. Kronikář Václav Hájek z Libočan, jehož dílo proslulo řadou nepřesností (je též „viníkem“ přejmenování Jana z Pomuku na Jana Nepomuckého a mylně uvádí i datum jeho úmrtí jako 16. květen 1383), zdůvodňoval králův hněv jeho marným úsilím dozvědět se od Jana, z čeho se zpovídala Václavova manželka královna Jana. Tyto nepřesnosti se pak dostaly i do kanonizační buly, kterou byl Jan Nepomucký dne 9. března 1729 svatořečen. Během kanonizačního procesu byl úředně otevřen i jeho hrob v pražské katedrále a v lebce nalezen kus nezetlelé organické hmoty. Dobovou domněnku, že se jedná o Janův jazyk, který byl takto zázračně zachován na důkaz, že Jan byl umučen kvůli zpovědnímu tajemství, se nepodařilo v nedávné době potvrdit, ale ani vyvrátit. Nic to ovšem nemění na skutečnosti, že Jan zemřel ve službách svého arcibiskupa jako poctivý, věrný a pečlivý vykonavatel svých kněžských a úředních povinností, odporující hrubému nátlaku vládnoucí moci.

Již kolem roku 1600 patřil Sv. Jan Nemopucký k zemským patronům Čech a úcta k němu se rozšířila nejen v Evropě, ale i v zámoří. Památka Sv. Jana se připomíná 16. května. Červená mramorová deska na Karlově mostě ukazuje do dnešního dne, kde byl Jan Nepomucký svržen do Vltavy. Samotná socha nacházející se poblíž tohoto místa, se stala vzorem pro více než 30 000 soch, stojících na mostech téměř celé Evropy.

Zdroj:

Český rozhlas [cit. 2012-02-24]. Životopis sv. Jana Nepomocukého. Dostupné z WWW: <http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/krestanstvi/_zprava/892173>

Arcibiskupství pražské [cit. 2012-02-24]. Sv. Jan Nepomocuký. Dostupné z WWW: <http://www.apha.cz/sv-jan-nepomucky>

Sv. Jan Nepomoucký a Bukovany

Ačkoli není v Bukovanech most, stávala napravo od výjezdu z velkostatku (zámku), v lipové aleji, pískovcová socha Sv. Jana Nepomuckého, s litými reliéfy (typu Rauchmüllera). Socha byla nevšední velikosti, podle dosud zjištěných informací okolo 2,5 metru vysoká a s velkou pravděpodobností byla dokonalou kopií sochy, která je umístěna na pravé straně Karlova mostu v Praze (popis sochy zde), osmá v pořadí směrem od Staroměstské věže. Obě sochy byly vztyčeny roku 1683 a jednalo se tedy o naprostou raritu. Podle paní Mgr. Kateřiny Adamcové, PhD., restaurátorky Národního památkového ústavu není známa obdobná shoda v celých Čechách!

Socha byla v naší obci prokazatelně až do roku 1926, kdy ji strhlo splašené koňské spřežení, řízené nájemcem statku Karlem Pivničkou. Následně kamenná plastika zmizela. Zajímavá je i skutečnost samotného zániku sochy v daném roce, která přesně koresponduje s tehdejším znevážením kultu Nepomuka v Čechách. Zatímco ale jinde byly jeho sochy strhávány záměrně, u nás držela až do nešťastné události. Dodnes je však na uvedeném místě zachován barokní podstavec. Bukovanská kronika uvádí, že podstavec byl opatřen třemi bronzovými deskami. Na ústřední desce (469.82 kB) býval dobře čitelný latinský nápis:

Divo Ioani Nepomuceno

Anno MCCCLXXXIII

Ex Hocponte deiecto erexit

Mathias L. B. de Wunschwitz

Anno MDCLXXXIII

V překladu to znamená, že sochu vztyčil jistý Matyáš Wunschwitz v roce 1683 na počest z mostu shozeného Jana Nepomuckého v roce 1383. Je třeba pominout historickou mýlku - Jan Nepomucký byl z Karlova mostu shozen o rovných 10 let později. Matyáš Wunschwitz pravděpodobně vycházel z údajů kronikáře Václava Hájka z Libočan, který datum posunul, jak je již uvedeno výše. Nejen centrální, ale i další desky z bukovanského podstavce se shodují s těmi z Karlova mostu.

Do pátrání po naší soše i dalších informacích, vedoucí ke znovuvztyčení Nepomuka v Bukovaench, postupně zapojujeme další přední české specialisty na barokní umění i kult Jana Nepomuckého. Jsou to zapálení "šílenci", kteří si naši, snad raritu, už šíří mezi sebou. Naše dosud zjištěné indicie je velice zaujaly a ani jeden z nich nevyloučil jedinečnost sochy. Nikde jinde nevztyčil obdivovatel Jana Nepomuckého, M. Wunschwistz, jeho nadživotní sochu v roce 1683 než na Karlově mostě a v Bukovanech. Pravděpodobnost, že sochu z pískovce vytesal sám Jan Brokoff, je pak rovněž velmi vysoká!!!

Oslovili jsme i známého sochaře Petra Váňu, muže, který například vytváří Mariánský sloup pro pražské Staroměstské náměstí. Ten byl mimochodem stržen v roce 1918 rozvášněným davem, vedeným žižkovským anarchistou Frantou Sauerem, v mylném domnění, že jde o habsburský symbol. No, a právě Petr Váňa (jaké náhody utvářejí svět) zrovna pracuje na jiné soše Jana Nepomuckého, kterou v létě potápěči spustí na dno Slapské přehrady do zatopené vesnice, kde Jan kdysi stával. Pan Váňa zatím jen telefonicky naznačil možnou spolupráci při vytváření bukovanského Nepomuka. Navíc nám svěřil další, vpravdě průlomové informace, které by mohly vést k originálu bukovaneského Nepomuka. Tyto domněnky poštou potvrdila i Mgr. Kateřina Adamcová, PhD. Více prozradíme po osobních konzultacích.

Velice rádi přivítáme jakékoli další informace o soše sv. Jana Nepomuckého, který stával v naší obci, obrazovou dokumentaci, nejlépe fotografii, a jaký byl vztah Matyáše Wunschwitze k Bukovanům. Ten totiž nemohl být ledajaký. Je možné, že se přátelil s Františkem Morelem z Letin, svým současníkem, který tehdy Bukovany vlastnil.

Za dosud zjištěné informace patří veliké díky Mgr. Kateřině Adamcové, PhD. z Národního památkového ústavu, PhDr. Petře Hoftichové z Galerie hl. města Prahy, PhDr. Tomáši Hladíkovi z Národní galerie, Státnímu okresnímu archivu Příbram a panu Petru Váňovi.

Bc. Petr Sojka

Ing. David Kaiser

Obec

Přihlášení k odběru zpráv

Dostávejte informace z našeho webu prostřednictvím SMS a e-mailů

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
26 27 28 29 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31
1

Aktuální počasí

dnes, pátek 29. 3. 2024
oblačno 17 °C 3 °C
sobota 30. 3. jasno 20/8 °C
neděle 31. 3. oblačno 19/9 °C
pondělí 1. 4. oblačno 19/10 °C

Platební portál Středočeského kraje

Mobilní aplikace

Sledujte informace z našeho webu